Jedinečný styl zpěvu Leftyho Frizzella sehrál nezastupitelnou roli v country hudbě posledních více než šedesáti let. Jeho hlasová technika a frázování, způsob, jakým jeho hlas klesá, než se ustálí na správném tónu, byly později napodobovány tolikrát, že je dnes pro mnohé samozřejmostí, že právě takhle se country písně zpívají. Důkazy můžeme vystopovat nejen u Merle Haggarda, George Straita, Randyho Travise, Dwighta Yoakama či Keitha Whitleyho, ale také u mnohem mladších muzikantů. Ostatně, bouřlivák Cody Jinks projevil před nedávnem obdiv a úctu ke svému prvnímu velkému idolu natočením alba Cody Jinks Sings Lefty Frizzell. Lefty Frizzell se dočkal uznání, které si právem zasloužil, až krátce před svou smrtí v roce 1975. Po celou svoji hudební dráhu byl věrný svému stylu a byl jedním z mála, kteří udržovali honky-tonk při životě v dobách, kdy Nashville sklouzával k uhlazenému až unylému soudu.
William Orville Frizzell se narodil 31. března 1928 v texaské Corsicaně, jako první z osmi dětí. Jeho otec pracoval na ropných polích, a Frizzellovi se tak museli často stěhovat po východním Texasu. Rodina Frizzelů byla sice početná, ale jinak moc nefungovala. Tyranský otec, alkoholik, často mlátil svoji ženu, ať už byla těhotná nebo právě ne – nebohá Adie Cox Frizzell tak kromě porodů prodělala i několik potratů.
Legendární „zpívající brzdař“ Jimmie Rodgers byl Leftyho celoživotním vzorem
Později rodina přesídlila do El Dorada v Arizoně. Malý Sonny (jak mu v rodině říkali) byl, velmi mírně řečeno, rošťák a na uzdě ho dokázala udržet jen hudba. Sonnyho zaujaly zejména desky Jimmieho Rodgerse, které poslouchali rodiče. Pod vlivem jeho písní se rozhodl, že by se také chtěl stát profesionálním zpěvákem. Ve dvanácti letech už hrál slušně na kytaru a zanedlouho začal skládat vlastní písničky. Pohledný kudrnatý fanoušek Jimmieho Rodgerse se totiž právě zamiloval do své dívčí lásky Margaret a svoji první píseň napsal pro ni poté, co se ukázalo, že její rodiče mladíka bez zjevných perspektiv (Sonny zrovna zanechal školy) neschvalují.
Zanedlouho už ale Sonny začal vystupovat v dětském pořadu rádia KELD v texaském El Doradu a rychle se stal teenagerskou senzací. Díky popularitě, kterou získal při vystupování na Treadway Marketu, domácích večírcích a honky-toncích, dokonce dostal nabídku zpívat v rádiu KLPT, působícím v texaském městě s poetickým jménem Paris.
Lefty se svou ženou Alicí o pár let později, kdy už jeho kariéra jela na plné obrátky
Ve čtrnácti letech si Sonny vysloužil novou přezdívku Lefty poté, co vyhrál rvačku na školním dvoře a svojí levačkou totálně odrovnal spolužáka. Pozdější zvěsti, že si přezdívku vysloužil po vítězství v boxerském zápase Golden Gloves, byly pouze vymyšleným reklamním trikem jeho nahrávací společnosti.
V šestnácti už měl Lefty vlastní kapelu a hrál v místních podnicích a barech. Nejen hudba, ale taky chlast a sex, byly tím hlavním, na co Lefty myslel. Na jaře roku 1944 se šestnáctiletý Lefty seznámil s Alicí Harper, které bylo také šestnáct a zanedlouho, v sedmnácti, se s ní oženil. Dne 16. února 1946, jen o něco málo více než měsíc před svými osmnáctými narozeninami, když se jim narodila dcera Lois Aleta Frizzell, se Lefty stal otcem.
O nějakém spořádaném životě mladého otce ale nemohla být řeč. Problémy nastaly, když Lefty podlehl sexuálním návrhům čtrnáctileté fanynky, kterou pozval spolu s její kamarádkou, aby se připojily k němu a jeho hudebníkům na párty u řeky. Poté, co si jedna ze zúčastněných dívek stěžovala rodičům, byl Lefty obviněn ze znásilnění. Proces proběhl rychle a 26. září 1947 nastoupil Lefty do věznice Chaves County v Roswellu v Novém Mexiku. Devatenáctiletý Frizzell, otec rok a půl staré dcery, byl během svého uvěznění zmítán pocitem viny. Bál se, že ho manželka Alice opustí, a zkoušel to řešit to klasickým honky-tonkovým způsobem – napsal pro ni píseň I Love You A Thousand Ways. Alice byla zřejmě světice, protože to nejenom dokázala zkousnout, ale s Leftym nakonec zůstala přes jeho četné eskapády po celých třicet let, až do jeho předčasné smrti.
Píseň I Love You A Thousand Ways se jen o pár let později stane velkým Leftyho hitem
Po návratu z vězení Lefty pracoval nějaký čas na ropných polích se svým otcem. Zanedlouho už ale opět hrál muziku. V roce 1950 získal stálé místo v texaském klubu Ace of Clubs, kde si brzy získal zástup oddaných fanoušků (a hlavně fanynek). Na jednom ze svých koncertů upoutal pozornost Jima Becka, majitele místního nahrávacího studia. Beck pořizoval nahrávky pro několik velkých společností a měl řadu kontaktů v hudebním průmyslu. Pozval Leftyho, aby v jeho studiu natočil několik demosnímků.
Leftyho první vlastní kapela – The Troubadores. Rok 1950.
Nahrávání proběhlo v dubnu 1950 a Lefty nahrál pár svých původních písní, včetně úplně nového kousku If You've Got the Money, I've Got the Time. Beckovi se písnička zdála hodně povedená a vyrazil do Nashvillu s úmyslem ji nabídnout Little Jimmy Dickensovi, členu Grand Ole Opry, který ji ale odmítl. Nahrávku ale úplnou náhodou uslyšel Don Law, producent společnosti Columbia a Frizzellův zpěv ho doslova uchvátil. Byl ohromen způsobem, jakým Lefty dokázal zjemnit ostří western swingové melodie prodlužováním slabik a frázováním zpěvu. Poté, co navštívil Leftyho koncert, ani chvilku neváhal a okamžitě mu nachystal smlouvu s Columbií. Během několika měsíců došlo na natočení první malé desky, a pak už to šlo ráz na ráz.
Leftyho první singl If You've Got the Money, I've Got the Time se rychle vyšplhal na první místo žebříčku. Z písně do té doby prakticky neznámého zpěváka se rázem stal obrovský hit. A podobně uspěla i strana B desky, milostná I Love You a Thousand Ways. Během 17 dnů od vydání nechala společnost Columbia nahrát Frizzella další singl. Výsledek, Look What Thoughts Will Do /Shine, Shave, Shower (It's Saturday), sice nebyl tak úspěšný jako Leftyho debut, ale i tak pronikl do první desítky hitparády.
Frizzell mezitím začal spolupracovat se skupinou hudebníků z Fort Worthu, včetně klavíristky Madge Suttee. Na začátku roku 1951 založil svou putovní kapelu Western Cherokees, kterou vedl Blackie Crawford, a ta se brzy stala jeho hlavní kapelou pro živá vystoupení i nahrávání.
Velice raritní foto manželů Frizzellových někdy z počátku padesátých let
Od té chvíle Frizzellova hvězda stoupala závratnou rychlostí. Během onoho roku 1951 vyšlo několik jeho nejpamátnějších nahrávek, včetně skladby Always Late (with Your Kisses), která zůstává pravděpodobně nejzářnějším příkladem jeho vpravdě revolučního pěveckého stylu. Skladba strávila dvanáct týdnů na prvním místě žebříčku Billboardu. (Později ji převzali George Jones, Merle Haggard, Dwight Yoakam a mnoho dalších.) Úspěšných písní rychle přibývalo: I Want To Be With You Always, Mom And Dad's Waltz, Travelin' Blues. Frizzell se překvapivě udržel na prvním místě se třemi různými skladbami 26 týdnů po sobě. Měl dokonce čtyři písně v první desítce country žebříčku naráz – to se žádnému jinému umělci už nikdy nepodařilo zopakovat.
Začátkem dubna téhož roku Frizzell absolvoval týdenní turné s Hankem Williamsem, což představovalo ve výsledku náročný a vyčerpávající flám. Noci po koncertech trávili Hank s Leftym vydatným popíjením a vyřváváním songů Jimmieho Rodgerse. „Příběhů z tohoto turné je tolik, že by vydaly na knihu,“ vzpomínal jednou Frizzell. Jeden z těchto příběhů, jak za chvíli seznáme, pro něho ale mohl být fatální.
Fotografií ze společného vystupování Hanka Williamse a Leftyho Frizzella je poskrovnu. Tohle je jedna z nich. Atmosféru oněch show vystihuje dokonale.
V červenci 1951 se Frizzell stal členem Grand Ole Opry. Jeho život byl však po většinu tohoto období poznamenán četnými problémy. Sotva se totiž Lefty stal členem exkluzivní rodiny Opry, navštívili ho v zákulisí během jeho vystoupení v rozhlasové estrádě dva policisté. Nejprve mu řekli, aby nejprve splnil svou povinnost a dokončil vystoupení a až poté mu předali zatykač za „spoluúčast na trestném činu“. Jednalo se záležitost související s jedním z večerů, kdy byl Frizzell na turné s Williamsem. Sezení, při kterém spolu pěli písně, tenkrát přerušilo zaklepání mladé ženy na dveře. Když Hank vycítil, že tam je jaksi navíc, odešel a Lefty se opět věnoval tomu, co považoval za dobrovolný sex. Jenomže se jednalo o něco, co zákon nikdy nepovažuje za dobrovolné: sex s nezletilou.
Hank senior ještě jednou, tentokrát s Leftyho kytarou
Leftyho jedinou starostí bylo utajit tuto novinku před svou těhotnou ženou. Zpočátku se zdálo, že mu to projde. Frizzell, který si připadal jako hvězda s mocí a prostředky, doufal, že podplatil všechny, kteří mohli ohrozit jeho manželství. Alice se to přesto dozvěděla a pohrozila, že Leftyho opustí. K tomu však, jak již víme, nedošlo a zanedlouho spolu s Leftym přivítali do rodiny syna Rickeyho Rodgerse Frizzella (po němž později následoval druhý syn Marlon Jaray Frizzell). Důležité pro Leftyho kariéru bylo ale hlavně to, že nakonec nebyl ani obviněn.
Zástupy fanynek k honkytonkovým hvězdám patřily opravdu neodmyslitelně
Pohledný Lefty měl tou dobou bezpočet fanynek, s čímž souvisí i jeden jeho neobvyklý „vynálezׅ“. Usoudil, že pokud mu ženy budou neustále trhat z oblečení třásně, bude třeba vymyslet řešení. Výsledkem byly „odepínací“ třásně na jeho obleku. Ostatně, na stylové oblečení si Lefty potrpěl. Zásadní v tomto směru bylo jeho setkání s módním návrhářem Nudiem Cohnem v roce 1951, který už měl na kontě spolupráci s Hankem Williamsem či Hankem Thompsonem. Cohn usoudil, že by Lefty vypadal úžasně, kdyby nosil na oblečení lesklé kamínky, a tak ušil mu oblečení s množstvím reflexních krystalů. Frizzell byl nadšený z reakce publika na svůj nový třpytivý jevištní kostým a ponoukal Cohna: „Šoupni tam ještě pár kamínků, Nudie, dej tam ještě nějaký kamínky!“
První Leftyho kostým s odepínacími třásněmi a spoustou třpytivých kamínků od Nudieho Cohna
První „Rhinestone cowboy“ v historii Lefty Frizzell tak pomohl na počátku 50. let 20. století zpopularizovat nadčasové návrhy Nudieho Cohna u dalších (nejen) countryových interpretů. Jejich samotný výčet by byl sáhodlouhý – od Hanka Snowa a Portera Wagonera, přes Johnnyho Cashe, Grama Parsonse až po ZZ Top nebo Eltona Johna.
Lefty Frizzell ale také bohužel podepsal řadu neuvážených a protichůdných smluv. Jakmile se z jedné nevýhodné smlouvy dostal, podepsal další – podle jedné platil manažerovi Jacku Starnesovi 50procentní provizi. Starnesovi se podařilo zajistit Leftymu angažmá v The Perry Como Show, přesto to nezabránilo tomu, že Frizzell při snaze vyvázat se ze smlouvy veřejně ponížil Starnese. Ten na Frizzella podal žalobu, nakonec ale došlo k mimosoudnímu vyrovnání.
V roce 1952 natočil Lefty Frizzell desku svých oblíbených kousků od Jimmieho Rodgerse
Vlastní autobus si mohly dovolit jen opravdové hvězdy. Lefty Frizzell byl jedním z prvních.
V roce 1953 Frizzellova série třinácti hitů v Top Ten skončila, ale jeho koncerty byly stále žádané. Přestože se Frizzell stal hvězdou Grand Ole Opry a pravidelně vystupoval v Louisiana Hayride, nikdy se nedokázal smířit s nevýrazným nashvillským soundem. Po vyčerpávajícím tříměsíčním turné, na kterém ho doprovázeli hudebníci z Louisiana Hayride, se přestěhoval s rodinou do jižní Kalifornie, kde se nakonec usadili v Northridge. Během pobytu v Kalifornii se Frizzell stal pravidelným hostem televizního pořadu Town Hall Party. (To mimo jiné přispělo k tomu, že na hollywoodském chodníku slávy naleznete i hvězdu se jménem Lefty Frizzell, kterou získal jako vůbec první countryový umělec.) Počátkem roku 1954 se s písní Run 'Em Off dostal do Top 10, ale byla to jeho poslední úspěšná deska na dlouhých pět let.
Lefty u svého Packardu někdy v roce 1956
Cítil se vyhořelý a ztratil energii investovat do své kariéry. V letech následujících si připsal jen dva menší hity: I Love You Mostly v roce 1955 a Cigarettes And Coffee Blues o čtyři roky později. Leftyho frustrovalo, že Columbia nevydává to, co považoval za svůj nejlepší materiál, nevěděl, jak rozrazit tenhle bludný kruh, a tak jednoduše přestal psát písně i nahrávat. Jen tu a tam koncertoval, příležitostně také se svým mladším bratrem Davidem Frizzellem.
Další fotografická lahůdka. Píše se rok 1953 a s Leftym vystupují i tehdy začínajícími Everly Brothers
Přesto Frizzell i v této pro něho nelehké době dokázal inspirovat další a další umělce. Mezi nimi byli také The Everly Brothers. Po mnoha letech, v roce 1986 Don Everly řekl: „Vzpomínám si, že jsme měli ambice, že se jednou dostaneme na Grand Ole Opry, věřte mi, už od nějakých devíti, deseti let, kdy jsem poprvé uviděl Leftyho Frizzella. Říkal jsem si, že to musí být vrchol. Jakmile se dostaneš do Grand Ole Opry, je to ono! Na světě už není žádné lepší místo, kam by ses mohl dostat!“
Frizzell zůstal v jižní Kalifornii až do roku 1959, kdy se trochu nečekaně s písní Long Black Veil dostal zpět do Top 10. Tahle folková balada, která jakoby pocházela z dávných časů, znamenala výrazné odbočení od jeho stylu. Ukázalo se však, že Frizzellův whisky nasáklý hlas se pro temný a dramatický příběh skvěle hodí. Frizzellovi se poté, v roce 1961, přestěhovali do Nashvillu, kde na jeho deskách, produkovaných Donem Lawem, hráli jen ti nejlepší muzikanti – Grady Martin, Floyd Cramer, Hank Garland, Buddy Harmon a další.
Frizzell začal více koncertovat i nahrávat, ale kromě alba Saginaw, Michigan, které vyšlo roku 1964, byl většinou rád, když některá z jeho písní pronikla alespoň do první dvacítky. Rozvinuly se u něj problémy s alkoholem, které ho pak provázely po zbytek života. Přesto, jak dokazuje třeba právě hit Saginaw, Michigan, se to na kvalitě jeho tvorby příliš neprojevovalo. Mimochodem, zlí jazykoví tvrdí, že Saginaw City ve státě Michigan je údajně jedno z nejnudnějších a nejfádnějších měst v celých Státech a tenhle výtečný song si prý vůbec nezaslouží.
Ačkoli Lefty tou dobou nahrával nepřeberné množství materiálu, Columbia s jeho alby stále šetřila a se singly to nebylo o mnoho lepší. Značně omezil koncertní vystoupení a nedostatek úspěchů ho ještě více prohloubil jeho alkoholismus. Na svá občasná vystoupení přicházel pozdě, pokud tedy byl ve stavu vůbec dorazit.
Počátkem roku 1972 opustil Lefty Frizzell vydavatelství Columbia Records, podepsal smlouvu s ABC Records a natočil dvě alba, která mnozí považují za mistrovská díla. Na druhém z nich jsou i songy That's The Way Love Goes, I Can't Get Over You To Save My Life a I Never Go Around Mirrors, jejichž spoluautorem je Frizzell a jejichž posmutnělý tón lze částečně považovat za odraz jeho vlastního problematického života. Don Gant, který album The Legendary Lefty Frizzell (vyšlo roku 1974) produkoval, uvedl, že zpěvák byl při poslechu hotového alba tak dojatý, že se zhroutil a rozplakal. „Prostě ho přemohlo, že by to mohlo být tak dobré,“ řekl Gant. Dnes, po půlstoletí od jeho vzniku, je toto album často označováno jako jedno z nejlepších countryových alb všech dob.
Album The Legendary Lefty Frizzell na Spotify vůbec nenajdete. Na youtube ovšem ano. Tady je.
Ačkoli Frizzellovi změna vydavatelství pomohla umělecky, na prodej jeho desek to bohužel nemělo žádný vliv. Vrátila se mu však chuť nahrávat alba, stejně jako koncertovat a vystupovat v televizních pořadech. Jeho závislost na alkoholu se ale dál zhoršovala a přibyly komplikace s vysokým krevním tlakem. Jenže předepsané léky byly opatřeny varováním, aby je nemíchal s alkoholem, takže je nikdy nebral. Když byl v roce 1972 uveden do Country Music Songwriters Hall of Fame, přišel si pro cenu obtloustlý muž, který vypadal mnohem starší, než by odpovídalo jeho věku.
Bylo mu pouhých 47 let, když 19. července 1975 zemřel na těžkou mrtvici. Pohřben byl v městě Goodlettsville ve státě Tennessee. Tím ale příběh nekončí, ba právě naopak!
Poté, co se smutnou zprávu dozvěděl Willie Nelson, okamžitě se svou kapelou nastoupil do studia, aby natočil desku To Lefty From Willie. Její vydání se ale nakonec zdrželo o celé dva roky, protože Willie toho měl (jako ostatně vždy) rozdělaného více. V každém případě nabízí album upřímnou a veskrze příjemnou poctu Leftymu Frizzellovi. Deska obsahuje Nelsonovy verze řady Leftyho nejznámějších písní – včetně Always Late (With Your Kisses), She's Gone, Gone, Gone, I Never Go Around Mirrors a That's the Way Love Goes – a navíc odhaluje i několik dalších vychytávek ze zpěvákova katalogu.Léta průměrných a špatně prodávaných desek sice notně pošramotila Frizzellovu pověst, nicméně po jeho smrti ho nastupující generace umělců začala oslavovat jako idol. Mnoho zpěváků se k Frizzellovu odkazu hlásilo a dodnes hlásí, ale ti, kteří si z Frizzellova stylu vzali patrně nejvíc, byli Merle Haggard a Keith Whitley. Nejenže oba nahráli některé jeho písně, hlavně však předali Frizzellův zvuk dnešním country zpěvákům. V roce 1982 byl Lefty Frizzell zaslouženě uveden do Country Music Hall of Fame.
Keith Whitley
V osmdesátých letech výrazně ovlivnil podobu country hudby talentovaný Keith Whitley (nar. 1954) Přitom se Whitley v době své předčasné smrti (1989) teprve stával superhvězdou. V průběhu let devadesátých pak jeho pověst interpreta i autora dále sílila, mnozí umělci té doby proměnili jeho písně v hity. Alan Jackson zabodoval s jeho Don't Close Your Eyes, Joe Diffie uspěl s I'm No Stranger to the Rain a třeba Alison Krauss & Union Station měli díky jeho skladbě When You Say Nothing at All hit mezinárodní. A uznání se nakonec dočkaly i Whitleyho posmrtné nahrávky, které se vyšplhaly vysoko do první desítky hitparády. Pokud si ale všechny tyhle kousky pozorně poslechneme, neubráníme se pocitu, že bez vlivu Leftyho Frizzella by patrně ani nevznikly.
Těch, kteří považovali Leftyho Frizzella za jednu z nejvlivnějších osobností v historii country hudby bylo ale mnohem více. Patřil mezi ně i Roy Orbison, který si v roce 1988 jako člen superskupiny Traveling Wilburys (dalšími členy byli Bob Dylan, George Harrison, Jeff Lynne a Tom Petty) zvolil na počest svého hudebního hrdiny jméno „Lefty Wilbury“. No a samozřejmě nelze vynechat také Dwighta Yoakama.
Učiňme nyní krátkou odbočku a zastavme se u Leftyho kytary… Frizzellovou kytarou byl Gibson J-200 (model SJ-200) z roku 1949. Původně ji vyrobila společnost Gibson Guitar Corporation, ale počátkem roku 1951 ji kytarář a inovátor Paul Bigsby (mimochodem bývalý kalifornský motocyklový závodník) totálně předělal. Bigsby obrousil vrchní část kytary (odstranil původní tabákovou povrchovou úpravu), doplnil snímač, upravil můstek a původní krk nahradil krkem Bigsby Birdseye Maple (na něm ale ponechal hmatník Gibson, což pro krky jeho ostatních kytar bylo hodně nezvyklé). Vznikl tak jedinečný nástroj, na němž se skví zdaleka čitelný nápis „Lefty Frizzell“.
Merle Haggard se slavnou Leftyho kytarou
V rozhovoru z roku 2003 Merle Haggard vzpomínal: „Když jsem byl teenager, Lefty mě vzal na pódium (v Rainbow Garden v kalifornském Bakersfieldu) a půjčil mi tu kytaru. Byla to první kytara, na kterou jsem kdy hrál na profesionálním pódiu.“ Po mnoho let byla kytara zapůjčena a vystavena v Country Music Hall of Fame v Nashvillu. V lednu 2005 byla vrácena Frizzellově rodině. Později byla prodána v aukci společnosti Retrofret s vyvolávací cenou 350 000 dolarů. Zkuste hádat, kdo kytaru vydražil. Pokud tipujete, že si tuhle příležitost nenechal ujít Merle Haggard, máte pravdu.
Po Leftyho nástroji bylo dokonce pojmenováno celé album. V roce 2006 natočil legendární bendžista a jeden z průkopníků newgrassu J. D. Crowe (1937–2021) se svojí kapelou The New South desku s názvem Lefty's Old Guitar. V refrénu stejnojmenné písně se zpívá:
Cause I'm proud to be Lefty's old guitar
Filled with memories of a superstar
My home is in the Country Music Hall of Fame
It's such a grand feeling to share ol' Lefty's name…
Jsem hrdá na to, že jsem Leftyho stará kytara
Plná vzpomínek na superhvězdu
Můj domov je v Country Music Hall of Fame
Je to skvělý pocit nést jméno starého dobrého Leftyho…
Mimochodem, v letech 1978–1982 v kapele The New South hrál vedle J. D. Crowea na pozici kytaristy Keith Whitley.
Během let průběžně přibývaly další a další nahrávky písní z Frizzellova repertoáru. Vedle zmiňovaných Merle Haggarda a Dwighta Yoakama, se o ně postarali třeba Moe Bandy, George Jones, John Anderson nebo Iris DeMent. Mezi dalšími interprety nalezneme i bratry Allena a Davida Frizzelovy, jimž je navýsost vhodné věnovat patřičnou pozornost.
David Frizzell se svým starším bratrem Leftym někdy koncem padesátých let
David Frizzell (narozen 26. září 1941), mladší bratr Leftyho se muzice věnoval už od mládí. Ve dvanácti letech odjel stopem do Kalifornie a v padesátých létech začal koncertovat s Leftym. Když mu bylo 18 let, natočil pro Columbia Records alba v rytmu rockabilly (bez výraznějšího ohlasu). Jeho hudební kariéru poté přerušily čtyři roky strávené u amerického letectva během války ve Vietnamu. Ihned po odchodu z armády podepsal v roce 1970 znovu smlouvu s Columbia Records. Největších úspěchů dosáhl v první polovině let osmdesátých. V té době se pravidelně vyskytoval v country žebříčcích a dvakrát se jeho singly vyšplhaly až na první příčku – v roce 1981 You're the Reason God Made Oklahoma (duet se Shelly West, dcerou Dottie West) a o rok později I'm Gonna Hire a Wino to Decorate Our Home. David Frizzell zůstává hudebně aktivní i v současnosti a vedle svých vlastních hitů se často vrací i k repertoáru svého staršího bratra.
David Frizzell je také autorem knihy I Love You a Thousand Ways, jedinečné biografie bratra Leftyho. Předmluvu ke knize napsal Merle Haggard a svými postřehy přispěla řada dalších zpěváků a zpěvaček.
Loretta Lynn o knize poznamenala: „Nenapadá mě nikdo lepší, kdo by mohl vyprávět příběh mého přítele Leftyho Frizzella, než jeho mladší bratr David. První song, který jsem se naučila zpívat, byl Mom and Dad's Waltz. Lefty bude navždy jedním z nejlepších country zpěváků, kteří kdy žili. Davide, mám tě ráda a děkuji ti za převyprávění jeho příběhu.“
David a Allen Frizzellové
Nejmladším z bratrů Frizzelových je Allen a také on se aktivně věnuje hudbě. Od mládí tíhnul vedle country i ke gospelu a aktuálně se věnuje křesťanské muzice. Allen pravidelně cestuje po USA a zpívá v kostelech a na nejrůznějších speciálních akcích. Písně Leftyho samozřejmě nemohou chybět…
K songům Leftyho Frizzella se ale v posledních letech vrací čím dál tím víc muzikantů z nastupující generace. A někteří dokonce i natočili celá alba poskládaná z jeho písní. Písničkářka Brennen Leigh, kytaristka a hráčka na mandolínu, je známá svým zručným flatpickingem a retro soundem vycházejícím z klasické country, bluegrassu a honky-tonku. Není divu, že v její diskografii nalezneme i položku s názvem Brennen Leigh Sings Lefty Frizzell.
Ve výčtu Frizzelových pokračovatelů nelze vynechat také texaského písničkáře Hayse Carrla, který v roce 2020 natočil se svojí (v té době novopečenou) manželkou Allison Moorer duet That’s the Way Love Goes. Mimochodem, tenhle nesmrtelný song o rok později nahrál i Alan Jackson.
Přestože letos uplyne 50 let od okamžiku, kdy Lefty Frizzell vkročil do countryového nebe, jeho písně stále oslovují muzikanty a posluchače. Často i takové, od kterých byste to vůbec nečekali. Například kanadský alt-country písničkář Doug Paisley (se slavnějším jmenovcem Bradem má společné pouze příjmení) nahrál na své nejnovější retrospektivně laděné album Sad Old World hned dva songy Leftyho Frizzella – That’s the Way Love Goes a I Want to Be with You Always.
Písničku I Want To Be With You Always si oblíbili také Caitlin Canty a Noam Pikelny
Nejnovější poctou složenou legendárnímu honkytonkerovi je naprosto skvostné album Cody Jinks Sings Lefty Frizzell, které vyšlo v prosinci 2024. „Long Black Veil od Leftyho byla první písnička, kterou jsem se naučil na kytaru,“ vysvětluje Cody Jinks. „Můj táta měl Leftyho hudbu vždycky rád a já to mám po něm. Lefty pomáhal formovat celou generaci a následně i žánr. Vyrůstání na tradiční country, jako je Lefty Frizzell, mě inspirovalo k tomu, abych se držel své hudební linie. Lefty nastavil měřítko pro to, jak má znít dobrá country hudba.“
Jinks o nahrání Friizzelových písní uvažoval už dlouho, trvalo ale celé čtyři roky, než byla myšlenka zrealizována. Na albu najdeme deset dávných Frizzellových hitů, které ale v podání Jinkse a jeho party znějí naprosto současně. A ačkoli má Cody Jinks na kontě už slušnou várku výtečných alb, tady teprve možná naplno doceníme jeho pěvecké kvality. Těžko bychom totiž mezi současnými interprety našli někoho, kdo by písně Leftyho Frizzella dokázal podat lépe (a že jich tedy je!). Album Cody Jinks Sings Lefty Frizzell je prostě čirá nádhera a jestli tóny téhle nahrávky zaslechne kdesi v Hillbilly Heaven sám Lefty Frizzel, určitě se bude tetelit blahem.
Písně Leftyho Frizzella zkrátka patří k tomu nejlepšímu, country music světu hudby dala. Sám o svém zpívání říkal: „Když zpívám, cítím, že každé slovo v sobě skrývá nějaký význam. Musím s ním chvíli být, musím ho najít. Nechci ho hned pustit. Chci se držet jednoho slova přes celou linku melodie, zůstat s ním až do konce. Nechci ho opustit o nic víc, než bych chtěl opustit ženu, kterou miluji.“
Vyprávění o Lefty Frizzelovi uzavřeme jednou z jeho posledních nahrávek, písničkou Life's Like Poetry, kterou pro něho napsal jeho velký obdivovatel Merle Haggard.
Život je jako poezie
a v mém básnickém zálivu až doteď chyběl řádek.
Život je příliš krátký na to, abychom přemýšleli o tom,
jestli je něco dobře nebo špatně…
(Life's Like Poetry)
