Výsadkář Leonard Funk tančil se smrtí, za pár vteřin zabil dvacet Němců

Sněhovou vánicí se prodíral americký výsadkář. Na poli za vypáleným městem na něj čekalo osmdesát Němců. U jejich nohou klečeli čtyři Američané s rukama nad hlavou. První ho spatřil německý oficír a vypálil po něm z dálky dávku ze samopalu. „Hände hoch!“ Výsadkář přišel blíž, tak blízko, že si pohlédli do očí a Němec mu zabodl hlaveň samopalu do břicha. „Hände hoch,“ vykřikl podruhé. Leonard A. Funk nikdy neztratil jediného muže a nehodlal skončit v skopčáckém zajetí. Tak udělal tu jedinou věc, co mu zbývala.

Napoleon z All American

Leonard Funk nebyl zrovna prototypem amerického hrdiny. Především byl malý, měřil jen 162 cm a vážil 60 kilo. Nic moc voják, řeklo by se. Ale Funk brzy všechny přesvědčil, že na velikosti u výsadkáře opravdu nezáleží.

Mezi muži roty C 508.pluku 82.výsadkové divize přezdívané All American mu nikdo neřekl jinak než Napoleon. Přestože nebyl velitel, choval se tak, jakoby měl zodpovědnost za všechny muže, kteří pod ním sloužili.

Deset dní za nepřátelskými liniemi

Poprvé své mimořádné schopnosti prokázal při invazi do Normandie. Jako mnoha jiným výsadkářským jednotkám té osudové noci na 6. června 1944 i jeho skupina seskočila úplně jinde, než jí bylo určeno. Třicet kilometrů za německými liniemi kdesi za řekou Merderet. Kolem něj se shromáždilo osmnáct dalších výsadkářů. Velitel nikde.

Funk měl zle vyvrtnutý kotník po tvrdém dopadu, ale přesto se postavil do čela skupiny. Vedl deset dní svůj soukromý batalion územím zamořeným německými jednotkami. Šel vždy první na průzkum, odmítal poslat dopředu kohokoliv jiného, protože věděl, jak nebezpečný džob to je. Přesouvali se výhradně v noci, šli směrem, o kterém Funk soudil, že je spolehlivě dovede k vlastním silám.

Příslušníci 508th Parachute Infantry Regiment/82nd Airborne Division ráno 5.června 1944 těsně před nástupem do Douglasu C-47A a odletem do Normandie

Několikrát se setkali s německými jednotkami, ale buď se jim vyhnuli, nebo je zlikvidovali. Když po deseti dnech narazili na americké divize, byli všichni na pokraji sil, ale šťastní. Funk je dovedl do bezpečí a neztratil jediného muže. Byl za to oceněn Stříbrnou hvězdou.

Funk od generála Gavina získává Stříbrnou hvězdu

Vstříc operaci Market Garden

Celá 82. výsadková divize byla v ohni boje v Normandii 33 dní, než byla stažena zpět do Velké Británie. Muže čekal zasloužený odpočinek, ale ne nadlouho. Ambiciózní britský generál Bernard Law Montgomery se nehodlal smířit s tím, že postup spojenců z Normandie je (podle jeho názoru) příliš pomalý a vymyslel plán, který měl srazit Německo na kolena jedním překvapivým úderem tří výsadkových divizí. Stačilo obsadit mosty v Nizozemsku a udržet je pár dní do příjezdu posil. Krajně riskantní operace se dostala krycí jméno Market Garden. Na 82. výsadkovou divizi v ní připadl úkol obsadit most u města Nijmegenu. Leonard Funk a jeho rota C šli znovu do akce.

Němečtí vojáci u Nijmegenu

Ve třech vyčistili místo přistání od Němců

Divize seskočila v Nizozemsku 17. září 1944. Funkova rota odletěla v Dakotách z letiště ve Fulbecku a vyskakovala nad pahorkatinou u městečka Groesbeeck. Všechno šlo dobře a jednotlivé části divize vyrazily k Nijmegenu, aby obsadily tamní most. Za výsadkáři měly do oblasti doletět další jednotky včetně dělostřelectva přepravované kluzáky Waco a Horsa.

Výsadek parašutistů z letounů C-47 kdesi nad Rýnem v představě malíře

Jenže velitelé si s hrůzou uvědomili, že přistávací plochy jsou stále obsazené německými jednotkami. Celá oblast byla plná palebných postavení 20mm protiletadlových kanonů. Jakmile se začaly blížit kluzáky z druhé vlny, Němci po nich zahájili palbu. V téhle situaci byly povolány zpět některé jednotky včetně roty C. A Leonard Funk se opět vyznamenal.

Funk a jeho rota C

Vzal si jen dva muže a procházel od jednoho postavení ke druhému. Dokázal je velmi efektivně likvidovat nenadálým přepadem. Do hnízda naházel granáty, a kdo přežil a nevzdal se, skončil v dešti kulek ze samopalu Thompson. Vypadá to jednoduše, ale stačí jediná chyba a vše je ztraceno. Právě zde se zrodila jeho přezdívka Napoleon, protože mistrně manévroval mezi německými pozicemi.

Lenny Funk vyčistil přistávací plochy a zlikvidoval čtyři palebná postavení a zabil dvacítku Němců, aniž ztratil jediného muže. Kluzáky mohly konečně přistát. Za brilantní provedení vyčišťovací operace ho neminul Záslužný kříž. Bohužel celá operace Market Garden skončila katastrofou, především pro britské výsadkáře obklíčené u Arnhemu. Dvaaosmdesátá se vrátila s velkými ztrátami zpět do Velké Británie.

Historie nasazení 82nd Airborne Division ve druhé světové válce s řadou unikátních záběrů. Doporučujeme shlédnout.

Bitva v Ardenách

To už měl Funk velký respekt v celém 508. pluku a patřil mezi proslulé válečníky. Čekala na něj však nejtěžší zkouška a situace, která nemá jiné řešení než smrt nebo zajetí. K té se však musel probojovat skrze bitvu v Ardenách.

Jeho pluk musel bránit pozice u Chevronu proti zuřivým německým útokům a nakonec se musel po šesti dnech bojů stáhnout na nové pozice. Bitva se však rozhodovala jinde a Němci byli přinuceni začít ustupovat. 508.pluk byl 24. ledna 1945 poslán do zázemí jako záloha a Funkovi a spol. se zdálo, že mají před sebou opět dny klidu a míru. O dva dny později je ze zálohy odvolali. Něco se škaredě podělalo.

Dobový a v současnosti nově kolorovaný snímek zachycující americké vojáky během bitvy v Ardenách

Dobývání Holzheimu s písaři a tlumočníky

"Jsem z 82.Airborne a tohle místo je nejdál, kam ti bastardi došli." No comment...

Bitva v Ardenách byla u konce, přesto na některých místech Němci kladli zuřivý odpor. Německá 3. výsadková divize se právě rozmisťovala v belgickém městečku Holzheim a velení se obávalo, že dojde k nenadálému protiútoku. Když dorazil Funk a jeho lidé, všude panoval zmatek.

Dodnes není úplně jasné, co se u Holzheimu onoho 29. ledna dělo, ale zjevně to bylo zlé. Ve městě zuřil boj a Funk s rotou C měl za úkol vyčistit oblast asi 30 polorozbořených domů na okraji Holzheimu. Neměl k tomu dostatek mužů a tak naběhl do štábu a nahnal do útoku písaře, tlumočníky a další administrativní síly. Nikomu jinému v celém pluku by něco podobného neprošlo, ale Napoleonovi se neodmlouvá.

Štábní krysy popadly karabiny a šly dobývat Holzheim. Hustě sněžilo a vál studený vítr. Nebylo vidět dál, než na pár metrů. A to Funkovi pomohlo. Když čistili první domy od německých parašutistů, podařilo se Funkovi vyvolat dojem, že velí daleko větším silám, než jen pofidérní štábní rotě.

Němečtí výsadkáři byli unavení právě skončenou bitvou v Ardenách a neměli chuť se rvát s americkou přesilou. Jejich velitel rozhodl, že se všichni vzdají. Funk odzbrojil a zajal osmdesát Němců i s velícím důstojníkem a nechal je stát na zasněženém poli za městem. Situace však byla neudržitelná, protože Němci brzo zjistili, jak směšný hlouček je zajal. Funk nechal čtyři výsadkáře, aby hlídali zajatce a vypravil se pro pomoc.

Samopal Thompson M1A1

Tanec se smrtí

Byl pryč možná půl hodiny. Ve vánici nenašel nikoho, část Holzheimu byla ještě plná Němců a americké síly byly kdesi na druhé straně města. Poslal zbytek svých mužů, aby se zkusili dostat k americkým pozicím. Sám se rozhodl vrátit ke svým čtyřem mužům a jejich zajatcům a doufal, že mezitím vymyslí, co dál. Netušil, že k poli mezitím dorazila německá hlídka a zajatce promptně osvobodila. Naopak čtyři Američané se ocitli na zemi s rukama nad hlavou. Karta se obrátila.

Když Funk procházel kolem jednoho domu k poli, německý důstojník vypálil spíše pro výstrahu dávku ze samopalu MP-40. Zavolal na Funka, aby se vzdal. Ten přišel blíž se samopalem Thompson položeným ledabyle na rameni. Při pohledu na čtyři nešťastníky s rukama nad hlavou mu rychle došlo, co se stalo. Oficír mu zabořil hlaveň samopalu do břicha. Konec hry, je čas se vzdát. Funk pomalu sundával z ramene Thompson a vypadalo to, že ho odhodí na zem. Jen vypadalo.

Jako v nejdivočejším akčním filmu bleskově z bezprostřední blízkosti vypálil na důstojníka a vzápětí začal kropit zcela zaskočené Němce. Zařval na své chlapy, aby si vzali skopčácké zbraně a pálili taky. Během pár desítek vteřin dokázal vyprázdnit celý zásobník Thompsonu, přebít a znovu vyprázdnit druhý zásobník. Kolem leželo 21 mrtvých Němců a další dvacítka raněných. Zbytek vyděšeně odhazoval zbraně a zvedal ruce nad hlavu. Jeho muži jen nevěřícně zírali. Funk tam stál jako bůh pomsty a z jeho Thompsonu se kouřilo.

Funk přebírá Medaili cti od prezidenta Harryho Trumana

Jeho čin vstoupil do legend 82. výsadkové divize. Funk dostal Medaili cti od prezidenta Harryho Trumana a stal se výsadkářem s nejvíce vyznamenáními za celou válku. Zemřel 20. listopadu 1992 a byl pohřben s veškerými vojenskými poctami na Arlingtonském hřbitově.