Vejtasa, to jméno zní česky a také to je česky. Pilotů amerického letectva či námořnictva s českými kořeny, kteří se v době druhé světové války mohli pyšnit označením „letecké eso“, bylo jen pár. Nejúspěšnější z nich, Stanley Vejtasa, se do historie zapsal svými sedmi sestřely v bitvě letadlových lodí u Santa Cruz. Ještě předtím dokázal v naprosto neuvěřitelném souboji poslat k zemi tři zera. Sám přitom pilotoval pomalý střemhlavý bombardér.
Stanley Winfield "Swede" Vejtasa
Z Třebíče do Montany
Stanley Winfield "Swede" Vejtasa, tak zní celé jméno tohoto excelentního pilota, který se narodil v roce 1914 v odlehlé samotě ve státě Montana. Jak přesně to měl se svými předky, to si můžeme poslechnout z úst samotného Vejtasy, který o tom vyprávěl v roce 2011 Českobudějovickému Deníku: „Můj otec byl Čech, i když se narodil v roce 1885 na statku poblíže Fairdale v Severní Dakotě. Moje matka je Norka a pochází z rodiny, která hospodařila u Fairdale. Můj děd, otec mého otce, se narodil 18.října 1855 na Moravě (konkrétně v Boňově na Třebíčsku, pozn. autora). Do Spojených států přišel v roce 1880.
Nějak takhle mohla vypadat farma rodiny Vejtasových v Montaně
Moje babička jménem Francis Svoboda se narodila 11.listopadu 1870 a do Spojených států přišla v roce 1881. Můj otec se usadil na farmě ve východní Montaně v roce 1911, takže měl podobné začátky jako jeho rodina v Severní Dakotě. V roce 1884 si Frank, otec mého otce, vzal paní jménem Francis Svoboda. Žili na farmě a pěstovali ovocné stromy. Měli 11 dětí, sedm chlapců a čtyři dívky. Všichni již zemřeli, nejmladší Stanley zemřel loni v prosinci. Bratr mého otce Frank sloužil během druhé světové války jako americký voják v Evropě.“
Vrcholem Vejtasovy kariéry u US Navy bylo velení letadlové lodi USS Constellation (CVA-64)
S Yorktownem na Japonce
Vejtasa se chtěl stát letcem, takže jeho kroky po univerzitě vedly na Námořní akademii, kde se stal pilotem střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless. Byl přiřazen na letadlovou loď USS Yorktown (CV-5) k průzkumné peruti VS-5. Jeho velící důstojník mu nemohl přijít na jméno, přesněji nedokázal jej vůbec vyslovit, takže prohlásil, že ten pilot s divným jménem a blonďatými vlasy bude od teď Swede (Švéd) a tím dal vzniknout jeho oficiální přezdívce.
Nádherný záběr na SBD Dauntless z USS Yorktown nad ostrovem Wake
S vypuknutím války proti Japonsku se Vejtasa dostal konečně do akce. První zmínky o něm jsou v souvislosti s útoky na japonské lodě u pobřeží Nové Guiney, kde měl v březnu roku 1942 zasáhnout bombou transportní plavidlo, za což byl vyznamenán Námořním křížem. Jeho hvězdná chvíle přišla za další dva měsíce. V květnu se japonské loďstvo rozhodlo provést výsadek v přístavu Port Moresby na Nové Guiney. Invazní flotila byla chráněna třemi letadlovými loděmi (Šókaku, Zuikaku a lehká Šóho). Američané mohli do akce nasadit jen dvě své letadlovky - USS Lexington a Vejtasovu USS Yorktown. 7.května vypukl první velký střet letadlových lodí, který se nazývá Bitva v Korálovém moři.
Dauntlessy SBD-3 bombardovací perutě VB-5 se připravují ke startu z paluby Yorktownu. Korálové moře, duben 1942
Šóhó jde ke dnu
Pro Vejtasu první den bitvy znamenal především nálet na lehkou letadlovou loď Šóhó. „Měli jsme za úkol potopit nepřátelská plavidla, ale čelili jsme přitom těžké a přesně cílené protiletadlové palbě. Riskovali jsme, že nás nepřátelské lodi sestřelí,“ vzpomínal Vejtasa v rozhovoru pro Deník. Šóhó byla skutečně velmi tvrdě bráněna a útok na ní byl krajně riskantní záležitostí.
Novodobě kolorovaný snímek Dauntlessu, pořízený na palubě letadlové lodi Hornet během bitvy o Midway
Celkem na ní zaútočilo 53 střemhlavých a 23 torpédových bombardérů, kteří japonský nosič letadel zasáhli celkem sedmi torpédy a třinácti bombami. Taková smršť poslala Šóho velmi rychle ke dnu. Američané v první den bitvy přišli pouze o jeden torpédoborec (Japonci nedokázali hlavní americké loďstvo vůbec objevit), takže mohli být s výsledkem spokojeni. Druhý den se však karta obrátila.
Obávaná stíhací Zera startují z paluby japonské letadlové lodi Šókaku
Udělejte z bombardérů stíhačky
Den přitom začal podobně dobře, jako ten předchozí. Letky amerických bombardérů dokázaly zasáhnout třemi bombami velkou Šókaku, která začala hořet. Jenže to už i Japonci konečně objevili americký svaz letadlových lodí a připravili mohutný nálet. Američané se dostali do svízelné situace, protože měli málo letadel, kterými by mohli útočící Japonce odrazit. Vejtasa tak v čele letky osmi Dauntlessů dostal rozkaz, aby sloužil jako krytí před japonskými bombardéry.
Zadní střelec Dauntlessu při nabíjení svého kulometného dvojčete Colt-Browning M2 ráže 7.62mm
Byl to krajně zoufalý pokus, protože dvoumístné Dauntlessy byly pomalé a rozhodně nemohly sloužit jako stíhací letadla. V podstatě to byl vůbec první případ, kdy byly nasazeny do role stíhačů. Vejtasovi řekli, že jeho cílem budou japonské palubní bombardéry. Když pak spatřil na obzoru černé tečky, rychle zjistil, že všechno je jinak. Místo jeho Dauntlessu víceméně rovnocenných japonských Valů či Kate se na něj a jeho muže valila vlna obávaných stíhaček Zero.
Pracoviště pilota Dauntlessu
Jeden proti třem
Dauntlessy měly Japonce za zády a ti se rychle blížili. Vejtasa věděl, že pokud budou udržovat kurz, stanou se lehkou kořistí pro Zera, která je budou mít jako na talíři. Jedinou šancí byl ostrý obrat doleva přímo proti Zerům, čímž by výrazně zkrátil vzdálenost ale i dobu, po kterou po něm mohou pálit. Velmi rychle by proletěl jejich formací. Vejtasa tento manévr úspěšně provedl, ale nikdo další jej nenásledoval. Brzy se v plamenech řítily k hladině čtyři americké bombardéry.
Vejtasa se svým manévrem dostal mimo hlavní boj, nicméně jedno Zero si ho stejně našlo. Vejtasa neměl mnoho možností. Jeho stroj byl pomalejší a hůře manévroval než rychlé Zero, které navíc mělo ve výzbroji kromě kulometů i dva kanony. Vejtasa se snažil neustále dostat Japonce před své dva přední kulomety. V těch viděl větší šanci, než v možnostech, které měl jeho zadní střelec.
SBD Dauntless od Scouting Squadron Five (VS-5) na dobovém barevném záběru
Se Zerem se tak opakovaně střetával v čelních soubojích. Byl to vyčerpávající boj a Vejtasa byl nucen divoce manévrovat. To přinášelo problémy s enormním přetížením. Zadní střelec byl mimo hru, protože měl co dělat, aby se vůbec udržel při vědomí. Pilot alespoň ví, co dělá a může se na zběsilé manévry připravit, zadní střelec je jak na horské dráze a kolem jen sviští kulky. Oním zadním střelcem byl Walter Schindler, budoucí admirál, který bitvu natáčel na kameru (film se pak stal výukovým materiálem na leteckých akademiích).
Stíhací Zero mělo samozřejmě nad Vejtasovým střemhlavým bombardérem Dauntless převahu v letových výkonech i ve výzbroji
Epický souboj
Vejtasa bojoval o život a nehodlal se vzdát. A to ani když na něj ze slunce slétlo další Zero a zapojilo se do boje. To už byla situace kritická, protože Vejtasa měl proti sobě dva soupeře, kteří postupovali koordinovaně. Podařilo se jim Vejtasův stroj dokonce několikrát zasáhnout. Ale jestli měl Dauntless nějakou výhodu oproti Zerům, pak to byla schopnost vydržet poměrně velké poškození. Dauntless byl robustní stroj a snesl toho opravdu hodně.
Bitva v Korálovém moři v představách malíře Roberta Taylora. Dauntlessy z USS Lexington útočí na japonskou letadlovou loď Šóho
Jenže když se připojilo po sedmnácti minutách boje i třetí Zero, zdál se být osud Vejtasy i Schindlera zpečetěn. Vejtasa musel neustále dělat ostře utažené zatáčky na hranici technických možností letadla a potýkal se s přetížením. Jenže to samé museli dělat Japonci a jeden z nich jednu ze svých zatáček pojal volněji a tím se konečně Vejtasa dostal za jeho ocas. Věděl, že má možná poslední šanci a neváhal. Vypálil na Japonce dávku ze svých dvou kulometů. Zero začalo kouřit a odpoutalo se z boje.
Barevná rekonstrukce podoby Vejtasova SBD-3 Dauntless, se kterým sestřelil trojici japonských Zer
Vejtasovi přálo štěstí i nadále. Hned po tomto úspěchu kolem něj prosvištělo druhé Zero, které na něj zaútočilo z výšky. Pak vybralo klesání a zase strmě stoupalo vzhůru téměř v kolmém úhlu. Byl to moment, kdy byl Japonec nejzranitelnější, protože na vrcholu stoupání měl velmi malou rychlost. Začal zatáčet doprava a právě v tom okamžiku ho zasáhly projektily z Vejtasových kulometů. Zero začalo hořet, proletělo pár metrů od něj a zřítilo se do moře.
Dvojici Dauntless a Zero (byť pozdějších verzí) můžete spatřit na leteckých dnech v USA
Třetí japonský pilot se rozhodl celou věc ukončit a bez okolků si to namířil přímo na Vejtasův Dautless. Pálil ze všech zbraní, ale jeho dávkám se Vejtasa dokázal vyhnout. Jenže Japonec byl rozhodnut sundat Vejtasu stůj co stůj a chtěl ho svým strojem taranovat. To se mu částečně povedlo a svým křídlem narazil do křídla Dauntlessu. Opět se ale projevila pevnější konstrukce bombardérů. Ten se sice zachvěl, ale vydržel v letu, zatímco Zero začalo kouřit a prudce ztrácet výšku. Pak se ztratilo Vejtasovi z dohledu.
Yorktown zachráněn
Na Yorktownu přivítali Vejtasu jako hrdinu. Bylo neuvěřitelné, co se svým strojem dokázal. Jeho pilotní mistrovství dokázalo vyrovnat i početní převahu nepřítele a technickou nevýhodu v boji. Ovšem na nějaké oslavy nebyl příliš čas. Yorktown byl zasažen do skladu munice a byl v žalostném stavu. Lexington na tom byl ještě hůř, po zásazích bombami a torpédy hořel po celé délce. Na jeho palubě docházelo k mohutným explozím a přes veškerou snahu se nakonec potopil.
Hořící USS Lexington
Japonci sice slavili potopení dvou letadlových lodí, ale Yorktown se nakonec dokázal odvléct do bezpečí. Japonci navíc i přes taktické vítězství upustili od svého záměru vysadit jednotky v Port Moresby, takže Američané v tomto bodě svůj úkol splnili.
Autentické dobové záběry z paluby USS Yorktown natočené během bitvy v Korálovém moři. Stojí za shlédnutí.
Vejtasa byl každopádně hrdinou dne. Ne, že by sestřelení tří Zer nějak zásadně změnilo situaci na bojišti, ale byl to opravdu mimořádný pilotní kousek, který vyžadoval velkou odvahu a samozřejmě schopnosti. Vejtasa byl vyznamenán už druhým Námořním křížem a také byl převelen k námořním stíhačům. Takový talent by byla škoda nevyužít.
Vrak japonského Zera sestřeleného během bitvy v Korálovém moři
Nová loď a nový letoun
Vejtasa se tak dostal do kokpitu stíhačky Grumman F4F-4 Wildcat, stroje, který už byl japonským Zerům rovnocennějším soupeřem. Také změnil palubu, z Yorktownu přesídlil na USS Enterprise. Netrvalo dlouho, a na Enterprise se dostal do další velké námořní bitvy, zvané Bitva u Santa Cruz. Zde na sebe opět narazily dva svazy letadlových lodí, na straně Japonců to byly staré známé Šókaku a Zuikaku doplněné o Zuihó a Džunjó. Jejich cíl byl jednoznačný, zcela vyhladit americkou flotilu.
F4F-4 Wilcat „Swede“ Vejtasy v barvách stíhací peruti VF-10 z letadlové lodi USS Enterprise CV-6
Sedm zářezů
Američané byli stále více méně v krizové situaci a mohli nasadit jen dvě letadlové lodi – Hornet a Enterprise. Vlnám japonských bombardérů čelil Vejtasa opět excelentně. Sestřelil dva střemhlavé bombardéry Aiči D3A „Val“, které se snažily napadnout letadlovou loď Hornet.
Mezi torpédovými bombardéry Kate řádil Vejtasův Wildcat jako liška v kurníku
F4F-4Wildcat peruti VF-10 Grim Reapers na palubě USS Enterprise, 26.října 1942
Pak spustil jatka mezi torpédovými bombardéry Nakadžima B5N „Kate“, které se hnaly na Enterpirse. Do vln jich ten den poslal pět, čímž uzavřel své denní skóre na sedmi sestřelech. Byl z toho třetí Námořní kříž (Vejtasa je jediný pilot, který toto vyznamenání dostal za stíhací i bombardovací mise).
Poručíci Dave Pollock a Swede Vejtasa relaxují na palubě Big E. Za pár hodin je čeká další ostré bojové nasazení
Vejtasa byl jedním z těch, kteří významně přispěli k výsledku bitvy. Hornet sice Japonci potopili, ale Enterprise se podařilo přes četná poškození udržet na hladině. Možná, že kdyby Vejtasa nesestřelil oněch pět Kate, byla by i Big E na dně moře. Japonci opět stáhli ocas, protože Zuihó i Šókaku byly těžce poškozeny. Ztráty na pilotech měli Japonci obrovské, celkem 148 letců (na torpédových bombardérech to byla dokonce polovina celkového počtu).
Lt.Vejtasa v kabině svého Wildcatu, který je již ozdoben symboly sestřelů japonských letadel
Ze stíhače kapitánem lodí
Vejtasa byl považován právem za stíhací eso a jednoho z nejlepších palubních pilotů v rámci US Navy. Právě proto se jej námořnictvo rozhodlo stáhnout z bojových akcí a udělat z něj instruktora mladých pilotů. Vejtasa opustil bojiště v květnu roku 1943. Jeho novým domovem se stala letecká základna v Atlantic City. Věnoval se zde záslužné, ale přece jen už méně dobrodružné práci leteckého instruktora a zkušebního pilota.
USS Constellation familiárně přezdívaná „Connie“ na snímku z roku 1964 ze zlaté éry amerického palubního letectva. V popředí vidíte vyrovnané útočné Skyhawky, pístové bitevní Skyraidery a stíhací Phantomy, za nimi bombardovací Skywarriory a trojice "mini AWACSů" E-1 Tracer.
Po válce zůstal Swede u námořnictva a stoupal na kariérním žebříčku. Za války v Koreji byl leteckým důstojníkem na USS Essex, po válce pak dostal velení vlastní lodi. Nejprve to byla muniční loď USS Firedrake a poté letadlová loď USS Constellation. Na konci kariéry byl velitelem letecké základny Miramar. Námořnictvo opustil v roce 1970 v hodnosti kapitána.
Poslední velká Swedova letecká láska – F-4 Phantom. Na snímku čtveřice stíhacích F-4J od VF-96 při průletu nad USS Constellation
Seznam jeho válečných medailí je velmi dlouhý. Kromě zmíněných tří Námořních křížů to byla také Bronzová hvězda, Námořní velitelská medaile nebo Medaile za příkladnou službu. V roce 1987 byl uveden také do Síně slávy Amerického námořnictva.
Počítačové rekonstrukce Vejtasových leteckých bojů komentuje sám jejich hlavní protagonista. To se zas až tak často nevidí.
Zemřel v roce 2013. Do České republiky se nikdy nepodíval, přestože to prý několikrát plánoval. Byl ale v kontaktu s českou větví své rodiny. Samozřejmě Stanley Vejtasa byl především Američan, ale i tak na něj, myslím, můžeme být právem hrdí i my.
PRAMENY:
https://jihlava.idnes.cz/rok-od-umrti-stamleyho-vejtasy-dm6-/jihlava-zpravy.aspx?c=A140123_2025451_jihlava-zpravy_mkk
https://forum.valka.cz/topic/view/81463/Vejtasa-Stanley-Winifield
http://navalaviationnews.navylive.dodlive.mil/2013/05/09/swede-vejtasa-in-memoriam/
https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/kazdy-den-si-cechoamerican-letal-pro-smrt-20110516.html
http://ww2autographedaviationart.com/product/swede-vejtasa-autographed-sbd/
Tomáš Chalupa
Jsem novinář na volné noze. Píšu o statečných chlapech, kteří bojovali ve druhé světové válce. O hrdiny je totiž dneska nouze.
