Na radaru Big Red One: Velitelství severoamerické protivzdušné obrany už 60 let monitoruje Santu Clause a jeho sobí spřežení

Byl Štědrý den roku 1955 a v budově CONAD ( Continental Air Defense Command) v Colorado Springs probíhala poklidná sváteční směna. Velel jí plukovník Harry Shoup, který neměl toho dne mnoho na práci. Byl ve své kanceláři a hrabal se v jakýchsi lejstrech. Na stole měl dva telefony. Jeden černý pro běžnou komunikaci a jeden červený. Na ten mohl volat jen jistý pětihvězdičkový generál z Pentagonu. Tahle horká linka se používala naprosto výjimečně a Shoup si ani nevzpomínal, kdy naposledy vlastně červený telefon zazvonil. Červený telefon zazvonil. Shoup zvedl sluchátko a čekal, co na něj generál z Pentagonu vybalí. Na druhém konci linky se ozval dětský hlas. „To je Santa Claus?“

Shoup nebyl v pozici, kdy by měl náladu na žerty. Ano, byl Štědrý večer a chlapi na sále nebo jiní kolegovémožná vymýšlí nějaké legrácky, ale nechat volat nějaké dítě na červený telefon a ptát se na Santu, to je trochu dětinské, uvažoval v duchu. CONAD je zodpovědný za celou vzdušnou obranu Spojených států, má pod sebou protiletadlové baterie, rakety, stíhačky, bombardéry, nukleární zbraně, radary a dokonce některé části námořnictva. To jsou tisíce vojáků, kteří jsou neustále v první linii možného střetu s nepřítelem. Ti zpropadení Sověti mohou zaútočit kdykoliv a tady někdo použije své vlastní děcko, aby si dělal legraci z velícího? „Ne, tohle není Santa,“ odpověděl chladně až podrážděně. Na druhém konci linky se ozval pláč.

Sakra, vždyť my si tu hrajeme na Santu Clause!

Muž, který to odstartoval - plukovník USAF Harry Shoup známý též jako „Santa Colonel“

Tehdy Shoup pochopil, že tohle nejspíš není vtip kolegů. „Hou-hou, pomalu chlapče. Napřed mi řekni, jestli jsi byl vůbec celý rok hodný,“ začal improvizovat hlubokým hlasem. „Ano, byl jsem hodný,“ pofňukával hoch. „A mohl bych se na to zeptat tvojí mámy, dáš mi ji k telefonu?“ Kluk cosi špitl a za chvíli se ozval na druhém konci ženský hlas. Paní rychle přešla k věci. „Copak jste nečetl dneska noviny? Je tam číslo na Santu, tohle číslo. Je to reklama obchodního řetězce Sears, chápete?“ Shoup vyhrabal noviny a s hrůzou zjistil, že vánoční inzerát Searsu obsahuje číslo na červený telefon CONAD. Během půl hodiny do budovy bývalého metodistického sanatoria, kde CONAD sídlil, volaly další a další děti. Shoup reagoval pružně a vyčlenil tři muže, aby zvedali hovory. „Sakra, vždyť my si tu právě hrajeme na Santu Clause!“

Máme tu neidentifikovaný objekt, asi sáně

Noviny udělaly chybu v tisku telefonního čísla a CONAD byl zaplaven voláním malých dětí. Vojáci se představovali „Ahoj, tady Santa, “ a vykládali dětem, jak letí na saních se sobím spřežením někde nad Kanadou, aby včas doručili dárky dětem. Shoup myslel, že se mu to snad zdá. Vešel do hlavní operátorské místnosti s velkou prosklenou tabulí, kde byly zaznamenávány lety vojenských letadel. Kousek jižně od Severního pólu byla fixem namalovaný obrázek saní a sobů s trasou načrtnutou na jih do USA. „Co to je,“ zeptal se Shoup. „Promiňte pane, chtěli jsme udělat vtip. Máme to sundat?“ Shout chvíli zíral na tabuli, pak se ušklíbl, pokýval hlavou a šel zpět k sobě. Zvedl telefon a zavolal do místního rádia. „Tady velitelství letectva. Máme zde neidentifikovaný objekt. Vypadá to jako saně. Objekt letí od Severního pólu a míří na jih.“ Když legrace, tak legrace. Z rádia i dalších médií začali volat každou hodinu a vyptávali se, kudy letí ty sáně. Linky byly přetížené a na operaci Santa se už podílel téměř veškerý volný personál CONADu.

Důležitý muž se smyslem pro humor

Shoup a jeho podřízení ten večer zvládli udělat radost tisícům dětí. Shoupovy děti v jednom pozdějším rozhovoru uvedly, že jejich otci chodily celá léta dopisy se všech koutů USA i světa a lidé v nich děkovali, že ten Štědrý večer 1955 projevil smysl pro humor. „Byl to velmi důležitý muž v armádě, ale proslavil se tímhle. Byla to určitě věc, na kterou byl ze své kariéry nejvíc pyšný,“ řekl jeho syn Rick.

Šedesátiletá tradice

Shoup založil neuvěřitelnou tradici. Od roku 1955 CONAD, později NORAD každoročně na Štědrý den sleduje, kudy letí Santa. Lidé z celého světa i tyto svátky mohou zavolat na velitelství americké vzdušné obrany a zeptat se, kde se zrovna Santa nachází.

Jsou spuštěny speciální webové stránky http://www.noradsanta.org/. Je také možné si stáhnout appku do mobilu a sledovat Santovu pouť https://itunes.apple.com/us/app/norad-tracks-santa/id474927766?mt=8. Existuje facebook i twitter.

Jedni z pilotů kanadského královského letectva, jejich úkolem je dělat Santovi a jeho sobům se svými CF-18 Hornety doprovod na cestě ze Severního pólu na jih

Sobi byli dobře krmeni

Sledování Santy je dnes v USA mimořádně důležitá záležitost. Například letos 9. prosince se na konferenci věnované strategii proti islámskému terorismu republikánský senátor za Arkansas Tom Cotton ptal zástupce náčelníka štábu generála Paula Selvy: „Můžete ujistit chlapce a děvčata v USA, že NORAD a letectvo jsou opět připraveni sledovat Santu?“ „Nemám tady úplně podrobnou zpravodajskou zprávu, ale vyrozuměl jsem, že sobi byli hojně krmeni ovsem a jsou připraveni doručit dárky všem, kteří byli hodní a nezlobili,“ odpověděl mu Selva. Tak i takové věci se probírají na protiteroristických konferencích. A není divu. V roce 2013 se na webové stránky sledujících Santu přihlásilo 20 milionů lidí. V akci bylo 1200 dobrovolníků, kteří po celý Štědrý den zvedali telefony. Mezi dobrovolníky je už šest let i první dáma USA Michelle Obamová.

Práce v řídícím středisku NORAD se účastní každý rok stovky dobrovolníků

Do programu Santa jsou zapojeny desítky dalších institucí, mezi jinými NASA, Pobřežní stráž, Kanadské ozbrojené síly a agentura pro ledování počasí NOAA. Podle profesora historie Garryho Bowlera je sledování Santy NORADem jedním z mála moderních příspěvků do santovské mytologie, který skutečně funguje. „Přináší zásadní prvek příběhu Santy Clause, jeho cestu na Štedrý den, a zprostředkovává ji optikou moderních technologií,“ uvádí Bowler.

Co na to říct? Na začátku byla tisková chyba v novinové reklamě a jeden velitel, který projevil ve správnou chvíli smysl pro humor. Na konci šedesátiletá tradice a stovky milionů děti, které si mohly osobně popovídat se Santou. Je to zkrátka skvělá věc, která je možná asi jen v Americe.